Život na cestě

Oliver Sacks

Dybbuk 2016, 360 s.

Oliver Sacks (1933-2015), významný a oceňovaný britský neurolog žijící v USA, psal svoji autobiografii, když věděl, že mu již nezbývá mnoho života. Přesto neztrácel víru, že ho prožije naplno. „Cítím najednou soustředění a jasnou perspektivu. Nezbývá žádný čas pro nepodstatné věci. Musím se soustředit na sebe, svou práci a přátele. Nebudu se už dívat na zprávy každou noc.

Oliver Sacks byl renesančním mužem s mnoha zájmy, jehož neustále udivovala krása života. Miloval hudbu, motorky, rád fotografoval, hrál na klavír, cestoval a do pozdního věku denně plaval. Byl posedlý literaturou a vědou, zajímal se o mořskou biologii, neurofyziologii, chemii. Největší pozornost si nakonec získalo bádání, jak funguje lidský mozek, jaký je jeho vztah k duši a duše k nemoci. Této problematice zasvětil profesní život a jako vnímavý, laskavý lékař pomohl mnoha pacientům k uzdravení, studentům i mnohým kolegům byl jeho přístup inspirací. Za svůj mimořádný přínos obdržel významná ocenění včetně Řádu britského impéria.

Práci vědeckého výzkumníka po krátkém čase vyměnil za místo v nemocnici pro chronické neurologické nemocné pacienty, jimž se věnoval s maximální péčí a zájmem. O cenných zkušenostech a zajímavých případech z klinické praxe napsal dvanáct populárních knih a některé popisuje také v autobiografii. Líčí, jak probíhal odborný výzkum v neurologii, přičemž uvádí různé, mnohdy velmi odlišné názory na určení diagnózy či následné léčby.

Upřímně hovoří o svém soukromém životě, o vztahu k rodičům a bratru Michaelovi, sužovaného schizofrenií, jemuž nedokázal pomoci. Zmiňuje, jak bylo někdy těžké prosadit nové metody léčení nebo citlivější přístup k pacientům. Otevřeně píše o svém intimním životě, který došel naplnění, když se v 75 letech se setkal s osudovým přítelem, spisovatelem a fotografem Williamem Hayesem (nar. 1961). Během jejich šťastného desetiletého vztahu napsal Sacks tři knihy. V té době byl již vážně nemocný. Začátkem roku 2015 mu byla diagnostikována rakovina v terminálním stádiu a Hayes se o něj obětavě staral. Jemu také je autobiografie dedikována.

„Nemám strach ze smrti, když plýtvám životem,“ tvrdil Oliver Sacks. „Až umřeme, už tu nebude nikdo jako my. Lidé ale nikdy nejsou stejní – když odejdou, nelze je nahradit. Zůstane o nich prázdné místo, které není možné zaplnit, neboť osudem lidské bytosti – osudem genů i nervové soustavy – je být jedinečný, nalézt si svou cestu, žít svůj život, umřít svou smrtí.“

Dana Vondrášková